Ať už jste ostřílení topiči nebo se v nabídce mistrů kamnářů teprve rozkoukáváte, vždy byste si před výběrem topidla měli položit následující otázky (a v ideálním případě si na ně i odpovědět):

1. Co od zamýšleného topidla vlastně očekávám?
2. Budu vytápět celý dům nebo jen jednu světnici?
3. Čeká mě topení po celou zimní sezónu nebo budu zapalovat oheň jen příležitostně?
4. Chci vařit nebo mít jen teplo? Nebo obojí?
5. Dávám přednost posezení při sklence vína a líbí se mi jen tak se dívat do ohně  a poslouchat praskání dřeva? Nebo má být moje topidlo pořádný pracant, kterého si téměř nemusím všímat?

Možností je opravdu mnoho a vše je nutné pečlivě zvážit. Dnešní doba fandí univerzálnosti, takže velké oblibě se těší například vaření na sporáku co zároveň vytápí místnost, krb s tahovým systémem, který umí teplo uvolňovat postupně nebo třeba těžká akumulační kamna s teplovodním výměníkem, u kterých ukládáme energii z ohně jak do hmoty, tak i do vody. Ovšem každá mince má rub a líc a právě u podobných kombinací je potřeba na tento pověstný rub myslet především. V tomto případě jde totiž vždy o kompromis mezi jednotlivými funkcemi topidla a tak by se mohlo stát, že se očekávaný výsledek nedostaví a vy budete u sporáku nebo kamen stát zklamaní a s pocitem, že jste vyhodili hromadu peněz za něco, co nefunguje tak, jak jste si představovali. Pojďme tomu tedy předejít a podívejme se společně této problematice trochu na zoubek.

Ve stručnosti se dá říci toto: čím jednodušší topidlo z hlediska konstrukčních vymožeností budete mít, tím déle a lépe vám bude sloužit. A také se o něj budete muset méně starat. Což je fajn.
Samozřejmě, můžeme navrhnout a postavit sporák na vaření a pečení, který zároveň vyhřívá ležení, lavici, koupelnu a ještě má teplovodní výměník do otopné soustavy vašeho domu. Ale věřte nám, mohlo by to být málo muziky za opravdu hodně peněz. Z našich zkušeností mají podobné hybridy bídnou účinnost, krátkou životnost a vyžadují opravdu hodně pozornosti, péče, údržby a vašeho času (časté přikládání apod.).
Proto se podobnými překombinovanými stavbami nezabýváme. Rozhodli jsme se jít trochu jinou cestou. Moderní kamnařina totiž nezohledňuje pouze otázku topení s využitím energie, ale zahrnuje také originální design, ekologii, trvanlivost a v neposlední řadě především bezpečnou a příjemnou obsluhu topidla. Věříme moudrosti našich předků, kteří tvrdili, že "v jednoduchosti je krása".

Rádi vám pomůžeme s výběrem, poradíme a navrhneme řešení vhodné právě pro vaše podmínky. Naší specializací jsou tradiční kachlové sporáky, těžká akumulační kamna, historizující kamna různých slohů, hliněná kamna a pece na chleba, ale i úplně obyčejné opravy a servis starých sporáků třeba u vás na chalupě. Cítíte, že jste na stejné vlně a naše kamnářství je vašemu srdci blízké? Máte jakoukoliv otázku, která vás tíží a rádi byste na ni znali odpověď? Nebo byste si chtěli na vlastní oči prohlédnout, jak takové kamnářství ve slaměném domě vypadá a jak hřejí kamnářova kamna? Zavolejte nebo napište, rádi vás uslyšíme, případně si s vámi osobně potřeseme pravicí.

                                                                                                                             - Dan - 

Pro správný výběr topidla je dobré znát základní fyzikální principy, které jsou s kamnařinou neodmyslitelně spjaty. Tepelná energie, jak ji známe, je schopna šířit se třemi možnými způsoby a právě v kamnařině se potkáme se všemi z nich. Jaké způsoby to tedy jsou?

1. Šíření tepla vedením
Probíhá pouze v pevných tělesech a díky rozkmitu atomů se teplo šíří z místa s vyšší teplotou do míst s teplotou nižší. Pro představu - lžička v hrnku s horkým čajem začne na svém konci po chvíli pálit. Existují materiály, které teplo vedou poměrně dobře (například šamot), výborně (měď) a na druhé straně jsou takové materiály, které teplo téměř nevedou (jmenujme třeba dřevo nebo polystyren).

2. Šíření tepla konvekcí
Neboli prouděním. Tento druh šíření tepla probíhá jak v plynných tělesech (vzduch), tak v tělesech kapalných (voda). Ohřátý vzduch či voda změní svoji objemovou hmotnost (čili stanou se řidšími a lehčími) a jsou tak vytlačovány okolním chladnějším (neboli hustším a těžším) prostředím vzhůru. 

Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy do radiátoru proudí teplá voda a ohřívá tělo radiátoru. To následně zahřeje okolní vzduch, který začne stoupat vzhůru do místnosti a tím ji postupně ohřeje. V praxi to znamená poměrně rychlou distribuci tepla a to i do vzdálenějších míst (vzduchotechnika). Přesto zde ale převažují spíše negativní aspekty jako nerovnoměrné prohřívání prostoru (u stropu teplo a u podlahy chlad), šíření prachu a veškerých nečistot, ohřátý vzduch velmi rychle vyvětrá atd.

3. Šíření tepla sáláním (zářením)
Tepelná energie se v tomto případě přemění na elektromagnetické vlnění, které se šíří prostorem a při dopadu na předmět ho ohřívá, protože se opět přeměňuje na teplo. Díky tomu neohřívá okolní vzduch, způsobuje minimální rozdíl teplot mezi stropem a podlahou a nijak nevíří prach. Nejlepším příkladem tohoto záření je naše Slunce. Pro lidské tělo je sálavé teplo nejpřirozenější a zdravé. A právě toho se snažíme u našich topidel využít.


                                                                                                                             - Dan - 

Nebo také bezroštové topeniště, případně UmweltPlus. Někteří z vás se alespoň s jedním tímto výrazem již setkali. Jiní možná vůbec netuší, o co kráčí. Pojďme si tedy tyto pojmy trochu přiblížit.

Jedná se o nový typ moderního topeniště, které vzniklo díky dnešním požadavkům na vysokou účinnost topidel a nekompromisní ekologický provoz v souladu s evropskými normami. S tímto druhem topeniště se tak v budoucnu budeme setkávat čím dál častěji. U individuálních staveb kamen a sporáků se to stane dokonce nutností a to ode dne 1.9.2022, kdy vstoupí v platnost nový energetický zákon (viz. Směrnice 2009/125/ES). Je určitě vhodné se na tuto změnu včas připravit.

A jak to tedy u všech čertů, himlhergotdoneveterkrucajselement (nebo jak se to píše) s tím biotopeništěm vlastně je? Inu, za poslední řadu let si prošlo značnou evolucí. Měnilo konstrukci i názvy a nakonec se ustálilo na současné podobě...
Bezroštové topeniště se od topeniště s roštem (tak, jak ho známe desítky, ba stovky let) liší především ve třech zásadních bodech. Těmi jsou:

1. Způsob přivádění spalovacího vzduchu do topeniště, kdy vzduch neproudí přes rošt, ale je přiváděn štěrbinami v bočních stěnách topeniště nebo štěrbinou na oplach skla, případně kombinací obou způsobů.

2. Větší rozměry topeniště a tedy i větší objemem vsázky dřeva.

3. Izolace stropu topeniště.

No, a co z toho všeho tedy plyne? Kde je ten užitek a přidaná hodnota biotopeniště?
Rozpálené šamoty topeniště předehřívají vzduch proudící do spalovacího prostoru. A to i o několik set stupňů Celsia (!) - na rozdíl od roštu, kde vzduch oheň neustále ochlazuje. Tím se značně zvyšuje teplota uvnitř topeniště a dochází tak k lepšímu mísení hořlavých dřevních plynů s kyslíkem.
Zaklopením stropu topeniště speciální vysokoteplotní izolací navíc vracíme žár zpět dolů do topeniště a tím ještě zvyšujeme již tak vysokou teplotu. 

Zbytky popela se usazují na dně šamotového topeniště, které je hlubší, než je zvykem u topeniště roštového. Popel se v tomto případě nevybírá, protože s dalším zatopením se přepálí poslední zbytky dřevní hmoty z předchozího zátopu. Díky tomuto naprosto dokonalému "vypálení" zůstává na dně topeniště pouhé minimum popela.

Frekvence jeho vybírání je pak velmi nízká. Například u velkých akumulačních kamen s každodenním provozem se popel vybírá zhruba 1x měsíčně. Což za celou topnou sezonu znamená vybrat popel jen 5 - 7 krát!!! Jistě souhlasíte, že to je opravdu nezanedbatelný rozdíl a velká úspora času a práce oproti dennímu vybírání popela z roštového topeniště. 

Pokud tedy shrneme vše dříve uvedené, jsou výhody biotopeniště zjevné:

1. Velmi vysoká účinnost spalování, která se v biotopeništi pohybuje běžně nad 80%. Přitom       roštová topeniště jsou na účinnosti spalování 55% - 60%.

2. Velké snížení množství nežádoucích emisí ve spalinách dává zelenou budoucnosti a      napomáhá snížit devastaci planety.

3. Výrazně menší pracnost a časová náročnost.

Řekneme-li "A", musíme samozřejmě říci i "B". Biotopeniště má tak ke svým výhodám současně vysoké nároky na kvalitní materiály, správné nadimenzování i jakost dřeva. To se částečně promítne i do vyšší ceny topeniště. Neméně důležitá je pak kvalita provedené práce. 

Záruku vám dá pouze kamnář - člověk v tomto řemesle kovaný, zkušený a školený.
Vybírejte proto pečlivě, komu stavbu svěříte a nedejte se zlákat pouhou nízkou cenovou nabídkou. Budete si přeci pořizovat topidlo, které vám má sloužit po zbytek života. Tak ať to stojí za to a dělá vám radost.


                                                                                                                             - Dan - 

Je jedno, jestli jste již zatápěcím matadorem nebo teprve sbíráte první topičské zkušenosti. Pojďme si připomenout co a jak dělat, aby vše správně fungovalo.

Čistě pro jistotu to vezmeme skutečně polopaticky, abychom věděli, že se opravdu na nic nezapomnělo.

1. Otevřeme přívod vzduchu do topeniště. Případně zapneme elektronickou regulaci přívodu vzduchu do topeniště, pokud je k dispozici.

2. Otevřeme dvířka topeniště.

3. Do topeniště vložíme podpalovací materiál – dávku dřeva, drobné třísky a podpalovač (dřevitá vlna s parafínem). Pokud nemáme po ruce podpalovač z dřevité vlny, poslouží nezamaštěný (!) zmuchlaný papír. Neměli bychom ho ale používat pravidelně z důvodu možného zanášení spalinových cest. 

4. Podpálíme. V ideálním případě podpalujeme materiál připravený v topeništi, nikoliv domácnost… Vybrat si můžeme ze dvou způsobů.
Prvním je podpálení "svrchu" a druhým "zespod". "Svrchu" znamená, že podpalovač se ukládá na vrch vsázky, která pak pomaleji prohořívá shora dolů. Postup "zespod" má opačný efekt. Podpalovač se umístí do spodu vsázky a ta díky tomu rychleji prohořívá směrem nahoru.
Volba způsobu podpalu záleží pouze na osobní preferenci každého topiče. 

5. Uzavřeme dvířka topeniště.

To je základní postup správného podpalu. Co dál?
 
Pokud je topidlo opatřeno biotopeništěm, předpokládá se topení na jednu vsázku, tedy celý určený objem dřeva bez přikládání. Topíme v intervalech, na které je topidlo dimenzováno. Tuto informaci najdete v dokumentaci, kterou vám kamnář předal spolu s hotovým topidlem, ale obvykle je to 6 - 12 hodin (u velmi těžkých akumulačních kamen může být dokonce i delší).

V případě, že se jedná o topidlo, které vyžaduje přikládání (například krb) nebo prostě potřebujete z jakéhokoliv důvodu přiložit i tam, kde se to běžně neočekává, postupujeme následovně:

1. Dvířka topeniště jen velmi mírně pootevřeme.
2. Takto pootevřená necháme dvířka po dobu cca 4 – 5 vteřin. Neotevírejte dvířka náhle. Pauza je potřeba, aby se mohl ustálit tah v komíně.
3. Dvířka otevřeme dokořán.
4. Přiložíme potřebné množství dřeva. 
5. Dvířka zavřeme.

Takže teď už víte, JAK správně zatopit a přiložit. Ještě se podívejme na to, ČÍM zatápět a CO přikládat.

1. Nikdy, ale opravdu nikdy (!) nepoužívejte jako palivo topný olej, benzín a podobné látky, protože při použití tekutých paliv může dojít ke zničení topidla nebo k explozi. A to vážně nechcete, věřte nám.

2. Také jako palivo nepoužívejte odpad organického původu, zbytky potravin, plastikové předměty. A už vůbec ne vznětlivé a explozivní látky. Použitím takových materiálů hrozí poškození topidla a zároveň znečištění životního prostředí. Buďme ohleduplní.

3. Pro zátop i přikládání tedy používejte pouze dřevěné brikety nebo suché dřevo (může být měkké i tvrdé) o maximální vlhkosti 20%. Není-li dřevo dostatečně suché, bude se z něj odpařovat voda, což má následek značné sníženívýkonu a účinnosti topidla. A jako „bonus“ se budou topidlo a kouřovody zanášet dehtem, což může způsobit také pěknou lapálii (takové radosti jako vyhoření komínu atd.).

4. Dřevo používané pro topení nesmí být barvené, lakované nebo napuštěné různými chemickými látkami. Mělo být naštípané a skladované po dobu alespoň dvou let na suchém a dobře větraném místě, aby se jeho vlhkost snížila pod 20%. Takzvané "vzduchosuché" dřevo má vlhkost cca 15%.

I přesto, že jste dodrželi veškeré uvedené kroky, může se někdy stát (např. při zatápění v přechodném období, kdy se střídají vyšší a nižší venkovní teploty a tlak), že komín netáhne a kouř má tendenci hromadit se v topeništi nebo dokonce pronikat do místnosti. Pokud se s tím setkáte, je v hodné před samotným zatopením zapálit ve vybíracích komínových dvířkách zmačkaný papír nebo podpalovač. Tím se spalinové cesty prohřejí, komín začne táhnout a kouř bude opět odcházet bez problémů.

Ještě malá noticka na závěr, protože opakování je matka moudrosti. Aby nám jakékoliv topidlo správně fungovalo, je nezbytné topidlo pravidelně čistit a to včetně komínu (což nám přikazuje dokonce i zákon). Nechceme přeci vyhořet, ale užívat si funkční topidlo co nejdéle.

A to je celé, přátelé! Na první pohled se může zdát, že je to složitý a náročný postup. Ale opak je pravdou. Jako vše, i správné zatápění a přikládání jsou jen otázkou praxe. Za pár týdnů se s topidlem seznámíte a budete to mít, jak se říká, v paži. A kdybyste si přeci jen nebyli jisti v kramflecích, kdykoliv nám zavolejte, od toho jsme tady.

Tak ať nám táhnou! 

                                                                                                                         - Veronika -         

Je jedno, jestli jste již zatápěcí matador nebo teprve sbíráte první topičské zkušenosti. Pojďme si připomenout co a jak dělat, aby vše správně fungovalo.

Čistě pro jistotu to vezmeme opravdu polopaticky, abychom věděli, že se opravdu na nic nezapomnělo.

1. Otevřeme přívod vzduchu do topeniště. Případně zapneme elektronickou regulaci          přívodu vzduchu do topeniště, pokud je k dispozici.
2. Otevřeme dvířka topeniště.
3. Do topeniště vložíme podpalovací materiál – drobné dříví a nezamaštěný(!)                      zmačkaný papír.
4. Podpálíme. V ideálním případě podpalujeme materiál připravený v topeništi, nikoliv        domácnost…
5. Uzavřeme dvířka topeniště.

To je základní postup správného podpalu. Co dál?
 
Pokud je topidlo opatřeno biotopeništěm, předpokládá se topení na jednu vsázku, tedy celý určený objem dřeva bez přikládání. Topíme v intervalech, na které je topidlo dimenzováno. Tuto informaci najdete v dokumentaci, kterou vám kamnář předal spolu s hotovým topidlem.

V případě, že se jedná o topidlo, které vyžaduje přikládání, postupujeme následovně:

1. Dvířka topeniště jen velmi mírně pootevřeme.
2. Takto pootevřená dvířka necháme po dobu cca 4 – 5 vteřin. Neotevírejte dvířka              náhle. Pauza je potřeba, aby se mohl ustálit tah v komíně.
3. Dvířka otevřeme dokořán.
4. Přiložíme potřebné množství dřeva. Jaké množství to je, zjistíte v dokumentaci od          kamnáře, kterou vám předal spolu s hotovým topidlem.
5. Dvířka zavřeme. 

Takže teď už víte, JAK správně zatopit a přiložit. Ještě se podívejme na to, ČÍM zatápět a CO přikládat.

1. Nikdy, ale opravdu nikdy (!) nepoužívejte jako palivo topný olej, benzín a podobné         látky, protože při použití tekutých paliv může dojít ke zničení topidla nebo k explozi.       A to vážně nechcete, věřte nám.