Zdravím vás ze svého vyhřátého koutku u kamen.

Doneslo se mi, že prý je mé jméno pro kočku trochu neobvyklé. Přičemž důraz je kladen na slovo kočka a o něco menší důraz na ten komín. Nu, až budete žít s kamnářskou rodinou, budete rádi za Komína, bez ohledu na pohlaví. Je to pořád lepší, než kdyby na mě volali třeba „Sopouchu“, „Topeniště“ nebo „Teplovodní výměníku". Možná bych ještě snesla kočku Kachla, ale ten zbytek…

Abyste o mně věděli víc, tak vám prozradím, že jsem se narodila v kovářské rodině. Maminka se jmenovala Mačiči (dej jí Pán Bůh věčnou slávu) a byla to krasavice, to byste koukali. Zůstala jsem doma jako poslední ze všech dětí, protože mě nová rodina po pár týdnech soužití vrátila. Nevím přesně, co vadilo jim, ale já teda musím říct, že mi u nich byla zima. Kam se hrabe ústřední topení na pořádné poctivé teplo v kovárně. A jak jsem byla celá vymrzlá a nadšená z kovářské výhně, motala jsem se pořád kolem komínu, abych vyrovnala svůj tepelný deficit. Už jste někdy spali u teploučkého komínu? Já jen, abyste věděli, o čem mluvím.

No, a jednou takhle do kovárny vešel člověk, chvíli se s kovářem bavili a pak jsem si všimla, že oba na mě tak zvláštně hledí. Zpozorním, zaposlouchám se, co si mezi sebou říkají a slyším: „Hele, kamnářskej, nechceš domů kotě?“ A kamnářskej na to „No, vlastně proč ne, u kamen místo je. Jak se jmenuje?“ Chvíle ticha, pak se podívali na sebe, na mě, zpátky na sebe a oba současně vyřkli to osudné slovo „Komín“. Napadlo mě, jakou mám fakt kliku, že jsem v tu chvíli neseděla třeba u bucharu.

A tak jsem se seznámila se svým kamnářským tátou. Co vám budu povídat. Nejdřív se mi z vyhřáté kovárny nechtělo, ale když mě přinesli domů, hned jsem změnila názor. Pamatujete si ještě, jak jsem psala, že u vyhřátého komínu v kovárně se krásně spí? Tak na to zapomeňte! Pcha, kam se hrabe nějakej komín a kovářská výheň na pořádný poctivý nahřátý kamna! To je pošušňáníčko, to je poleženíčko! Ach jej, jen na to pomyslím a už se mi chce natáhnout se a nahřívat si kožich.

To je tedy má historie a původ jména Komín. Krásně vystihuje moje kotěcí dětství v kovárně i pohodlný dospělácký život u kamnářů.

Tak doufám, že jsem vám v tom udělala jednou pro vždy jasno. A víte co? Docela by mě zajímalo, jak by se jmenovala vaše kamnová kočka nebo kocour. Dejte mi vědět, až budete mít čas, jo?

A já budu končit, kamna volají.


                                                                                                                        - Komín - 

PS: Kamnářskej táta vzkazuje, že když budete chtít taky nahřát kožich, tak vám postaví vaše vlastní kamna, protože já se o teplo nedělím a dělit nebudu!